Hlavně starší lidé se zamýšlejí, co se stane s majetkem, který po sobě zanechají. Někteří nechají dělbu na dědice, což však v případě, pokud někdo nechce nemovitost přenechat konkrétnímu dědici nebo naopak chce určit, kterému dědici má připadnout? Zeptali jsme se právničky z advokátní kanceláře AKMV.

Dědici mohou v rámci dědického řízení uzavřít dohodu o tom, která část majetku komu z dědiců připadne. Někdy se však z různých důvodů stává, že zůstavitel, tedy vlastník nemovitosti, nechce, aby se jeho majetek projednával v dědickém řízení, ale chce určit komu konkrétní připadne či nepřipadne. Jaké možnosti takovému vlastníkovi právní řád umožňuje, nám přiblížila JUDr. Veronika Michalíková z advokátní kanceláře AKMV.

darování nemovitosti
Často využívanou možností, jak právní vztah k nemovitosti uspořádat ještě za života zůstavitele, je darování nemovitosti budoucímu dědici. Darováním nemovitosti jsme se podrobněji zabývali v jednom z předchozích článků.

Vlastník nemovitosti se může rozhodnout nemovitost darovat některému z budoucích dědiců nebo i jiné osobě ještě během svého života. V případě, že má více dětí, může se nemovitost rozhodnout darovat například i pouze jednomu z dětí. Ostatním dětem nevzniká žádný zákonný nárok na „výplatok“ od obdarovaného sourozence. S darováním nemusí souhlasit a ani o něm nemusí být informováni.

V souvislosti s darováním je třeba připomenout, že pokud dochází k dědění ze zákona (v případě neexistence závěti), dědici se do jeho dědického podílu započte i to, co bezplatně dostal za života zůstavitele. V praxi poukáží na toto započtení daru v dědickém řízení u notáře zejména ostatní dědicové. Výjimku z potřeby započtení daru představuje obvyklé darování. Obvyklými dary jsou však v praxi hlavně běžné movité věci a je nepravděpodobné, že by v nějakém konkrétním případě byla za obvyklý dar považována nemovitost. To, co od zůstavitele bezplatně nabyly předkové, se započítá i do dědického podílu potomků, kteří dědí v první dědické skupině namísto dětí zůstavitele. Započtení se může uskutečnit iv případě závěti, ale pouze v případě, pokud k tomu dal zůstavitel příkaz anebo jestliže by jinak obdarovaný dědic byl neodůvodněně zvýhodněn oproti neopomenutelným dědici.

Z pohledu obdarovaného je v případě darování rizikem možnost vrácení daru. Dárce se může domáhat vrácení daru v případě, že se obdarovaný chová k němu nebo členům jeho rodiny tak, že tím hrubě porušuje dobré mravy.

prodej nemovitosti
O prodeji nemovitosti, stejně jako o darování platí, že se jedná o dispozici s vlastnictvím, na kterou je vlastník věci oprávněn. Vlastník se tedy může rozhodnout komu (včetně potenciálních dědiců) a za jakých podmínek nemovitost prodá. Při prodeji nemovitosti blízké osobě je poměrně časté i sjednání netržně nízké kupní ceny, čemu jsme se již také podrobněji věnovali zde.

Samotné sjednání nízké kupní ceny by nemělo představovat problém. Problém by však mohl vzniknout v případě, pokud by kupní smlouva s nepřiměřeně nízkou kupní cenou byla např. výsledkem řízení v rozporu s dobrými mravy. To by byl důvod na neplatnost kupní smlouvy. Neplatná by kupní smlouva mohla být i v případě, že by se jednalo o tzv. zastřený právní úkon. To by se mohlo stát např. pokud by smlouva byla sice označena jako kupní smlouva, ale skutečným úmyslem stran by bylo darování, co by se v případě sporu o platnost takové smlouvy prokazovalo zejména výslechem stran.

Ať už by došlo k převodu nemovitosti darováním nebo prodejem, u nemovitostí, ve kterých dárce / prodávající bývá, resp. ve kterých plánuje dožít, jednoznačně doporučujeme přímo ve smlouvě sjednat i vznik věcného břemene v jeho prospěch (práva doživotního bydlení).

zaopatřovací smlouva
Méně známou a tím i méně využívanou možností přenechání nemovitosti jiné osobě je i uzavření tzv. zaopatřovací smlouvy. Zaopatřovací smlouva není v našem právním řádu upravena jako samostatný smluvní typ. Patří proto mezi tzv. nepojmenované smlouvy.

Předmětem zaopatřovací smlouvy je závazek zaopatrenca přenechat zaopatrovateľovi nemovitost a závazek zaopatrovateľa poskytnout zaopatrencovi péči vymezenou ve smlouvě. Ve smyslu rozhodovací praxe soudů je závazek péče třeba dostatečně určitá specifika. Nestačí pouze obecné uvedení, že zaopatrovateľ bude zaopatrenca opatrovat apod. Takové vymezení závazku zaopatrovateľa by mohlo způsobit smlouvu neplatnou. Doporučujeme přesně vymezit, co všechno bude zaopatrovateľ povinen provádět (např. Nakupování, úklid, doprovod na lékařské vyšetření a také určit jak často atd.).

- spozor -

magazín

Jak zajistit, aby se nemovitost nedostala do dědického řízení